List pad’ mu z ruky. „Cože, u sta hromů!
to snad je první škádlení těch gnomů?
Však brzy jeho hněv se ukojí;
zřel v duchu Hildy úsměv, vlasů zlato
a myslil: stokrát stojí Hilda za to,
pár žeber zlomit soku v souboji!
I viděl, jak je vítěz nade všemi,
jak sklání meč a koleno své k zemi,
jak z její ruky béře zlatý skvost,
a slyšel davy jásající v křiku,
zřel radost svých a úškleb závistníků
a zlatou svoji budoucnost.