Juž domluvil. Dav dole čekal tichý,
však Sibo nemoh’ zadržeti smíchy,
tak zvláštní zdál se jemu tento žert.
Zřel na ty hlavy s purpurovou kápí,
jež stále větším proudem liják stápí,
a myslil v duchu: Chaso, vem tě čert!
A smál se nahlas, smál se, až za boky
se chytal smíchem, déšť se valil toky,
hrom burácel, blesk lítal plamenem;
on poklidně se opřel o zábradlí
a smál se, v zrak až slzy se mu kradly,
a zavolal pak: „Víno sem!“