A nejstarší, jenž ostatním stál v čele,
jal volat se, hlas jeho zvučel ztměle
jak v suchých listech pozdních větrů svist:
„Měj, mocný pane, s námi slitování!
Bouř chytila nás na daleké pláni,
tož daleko od našich rodných míst.
Sněm odbývali jsme tam na pasece
pod starým dubem, jenž se zhlíží v řece,
však náhle blesk mu srazil kmen i snět;
co zbylo nám, než na útěk se dáti
a hledat skrýš – však blesk neustal pláti,
déšť padat a hrom burácet.