Zřel dolů – mnul si v podivení oči.
Zda sní či bdí? Co v pláni oko zočí,
to podivných je tvorů velký dav;
co bájila mu jeho chůva kdysi,
vše v pestré směsi teď se tady mísí,
ó jaká tíseň trpasličích hlav!
Těm šedý, dlouhý vous až k pasu splývá,
plášť z nachu záda hrbatá jim skrývá,
ve vlasech jejich drahokamů jas;
těm na bedrách se houpou křídla muší
a motýlí, těm dlouhé visí uši
až po stříbrný z perel pás.