A brzy Rýn juž vlny svoje zchmuřil,
houk’ vichr v kraj a po vinicích zuřil.
Ó jaká vřava, jaký shon a vír!
hrom bouří hučí v pochod velkolepý,
blesk za bleskem div oko neoslepí,
i ve věži jím splašen netopýr.
Jak Meluzína kolem hradu stená!
Juž praská strop a chví se každá stěna
a v Rýnu sykot, v stromech hvizd a šum.
Pan Sibo tím se vytrhovat nedá,
sní o nevěstě dál a zvolna zvedá
zas plný pohár k svojim rtům.