„Ach, pane, pane!“ – „Nu tak, u sta hromů,
již, chlape, mluv!“ – „Tam dole v stínu stromů...“
A Sibo hodil po něm plnou číš:
„Nu, co se děje?“ – „Smilování, pane,
však dějí se tam věci neslýchané,
leč jděte sám a přesvědčte se již!
Zas rohu zvuk! Či, pane, neslyšíte?
Sám roh můj zazněl, jděte, uvidíte,
ó jistě v pekla moc jsme propadli!“ –
„Tys opilý snad!“ zařval Sibo s křikem,
ze síně vyběh’, prolít chodby mžikem,
a k věže spěchal zábradlí.