Ó pohádko! tys lidstva u kolébky
z paprsků luny tkala závoj hebký;
tys hlídala mu první, zlatý sen,
tys oživila jemu luh i lesy,
zdroj, vodopád, skal úvaly i tesy,
klid poledne, noc hvězdnou, mladý den:
vše báječnými zalidnilas tvory,
rej bludičky nad močálem, svit zory,
šum starých dubů plných ptačích hnizd,
vše bylo řečí, životem i ruchem,
sbor čápů, který vlhkým táhl vzduchem,
i padající žlutý list.