Ta příšera, jež z tmy se náhle tyčí
a bledé oběti své hrdlo stiská,
jež chrlí síru, jejíž oko blýská,
jíž u nohy had jedovatý syčí,
dnes démon zlý je v rod náš trpasličí,
vše v jho své poutá, z každé pídi tryská,
vše deptá, všady svoji kořist získá,
a štěstí každé v zárodku hned ničí.
Když Satan, otec tmy a zla a zrady,
vše masky probral a vše selhaly mu,
tu stvořil Pomluvu a vyhrál rázem.
Ta zmůže všecko; zprzní dívčí vnady,
sen štěstí ve smrdutém ztopí dýmu,
klid vraždí dýkou, lásku uštkne plazem.