Na všecko žití ve chvatu
my jednu máme záplatu
v cár bídy i v nach nádhery,
co chceme jen a kam se hnem,
na všecko řeknem chladným rtem:
Ty poměry, ach poměry!
Jde život dál, je lad i řád,
kdo stojí, stojí, pad’, kdo pad’,
vše snů a dum jsou příšery;
jen tiskneme se k druhu druh,
při číši šeptnem sobě v sluch:
Ty poměry, ach poměry!
Však servati je v jeden ráz,
té síly nemá nikdo z nás
ni v sebe, v jiné důvěry,
a smrt až všecko utiší,
ať na rakev nám napíší:
Ty poměry, ach poměry!