Když sjíždí v kraj noc na hvězdnatém voze
a šedé město halí pára šedá,
jak příšera v tmu Montmartre se zvedá
tich, zamyšlený, města ve hlomoze.
I ptáš se, giganti snad ku obloze
nad město, jež si mez určiti nedá,
zas město vznesli? – Duch tam ticho hledá
a trochu snění v pařížské té prose.
Tam v spoustě domů spousta hrobů leží.
Co srdcí tlí tam pod ciziny prstí
a všecka, všecka křičí po mstiteli!
Ó lásko k vlasti neúmorná, svěží,
i kosti prochvíš a z popele hrsti
zas vnukům tvoříš velký život celý!