Ó blázni, děti, jenž věříte ještě
v soud dějin! Vše jest možno v době naší,
kde barbar jeden nad vlastí meč vznáší
a druhý nad jazykem otců kleště.
V jízdeckých botách s bičem v pěsti chodí
teď vzdělanost a národy v tvář šlohá.
A není práva, řádu, není boha,
kde železo se chladně krví brodí.
Jsou bájkou dějiny a dědů sláva.
Vše diktuje se a pak douškem spláchne,
dnes pérem se a zítra mečem máchne
a lidskost psem na prahu dokonává.
Co dnes je národ? Otroků mdlá vlečka!
Co dnes je píseň, umění a věda?
Ten panuje, kdo nejvýš bič svůj zvedá
a jemuž tleská největší psů smečka.
Soud dějin výmysl je plachých snílků.
Tož do slabých a do bezbranných, do nich!
Vlast rozneste jim na svých Valkyr koních
a pospěšte, neb časem ztratit chvilku
je ztratit všecko! Ten je heros pravý,
kdo století v tvář plije neustále,
kdo přibil lidskost k zpupnosti své skále
a věří, mstitel že se nedostaví!