Evropě stárnoucí ve doby sklonu
jest dílo jeho ryzí číše vína,
jež mladost, sílu, pravdu připomíná,
ruch dávných dob i hlahol rodných zvonů.
Pych slávy kozácké, ryk v bojů shonu,
věk velký Polsky, naše skepse líná
vrou v číši této, k níž se lačně vzpíná
– ó sladké vědomí! – dlaň milionů.
Ó Polsko šťastná! Sirá vdova kdysi
skráň věštců Svých Jsi věnčívala sama;
dnes v paian Tvůj se národové mísí.
Dík světa Zaň dnes k nohám Tvým se skládá
na pochmurné Tvé minulosti drama
jak purpurný plášť Jeho sláva padá.