Při táhlé písni včel tak sladce monotonní,
jíž zvučí bílé akacie v květné třísni,
(ó květy voní a v nich včely zvoní!)
jdu v poledne, jdu zabrán v těžké snění
a zdá se mi, že dolem v šumné tísni
se modlí zástupové nevidění
při táhlé písni včel tak sladce monotonní.
Kraj vyhřat do zlata, mha modravá jej cloní,
zvon z dálky cinká, ves je svahem lesa skryta
(ó květy voní a v nich včely zvoní!)
na polích ticho... v štěrku had se sluní
a velká modrá moucha kolem lítá,
i cítím, jak vše padá v ticha tůni
při táhlé písni včel tak sladce monotonní.