Juž božský střelec na své pléci nesa
toul zlatých střel k zenitu rychle pílí,
juž s trůnu nebes na vše strany střílí,
pták, zvěř i moucha prchli v stíny lesa.
A na zem pohledni a na nebesa!
Kol samé zlato, kam tvůj zrak se chýlí,
sta jisker zlatých padá na obilí
a zlatá mha na skráně skalám klesá.
A zlato plane ručejemi vzduchem,
jenž hustý žádným nepohne se ruchem,
jak prsteny to hraje po kamení.
A v zraku tvém, jenž vlhký tone v jase,
jak druhé slunce v mlhy mého snění,
též velká zlatá jiskra zažíhá se.