Zní vodopádem hlasný hlahol zvonů,
chrám otevřen pln jasu je a světla,
vše okna v barev bachanalu zkvetla,
jdou v závod tony barev, zvuky tonů.
Lid tlačí se ven na náměstí v shonu.
Chrám skoro prázdný, slunce záře vmetla
na každý oltář požár, svatým spletla
na hlavy věnec z jisker millionů!
Pojď, duše, teprv teď se modlit budem,
ty dcero pohanských a zašlých světů,
ty včelo vonných na Hymettu hlohů.
Víc nezbude nám v tom poznání chudém,
jen stále výš, jen k rozmachu a vzletu,
snad přece dojdem k neznámému Bohu!