Tak bylo jemu, jejž ctím mistrem svým,
když Virgil se mu zjevil v pustém lese,
též, co mu řek, víc říci neumím.
Jak ve vichřici list můj duch se třese
a mistra slovy zas mé ruce obě
tvé hledají – co z dálky sem se nese:
„Teď korunu i žezlo dávám tobě.“