A ještě slovo o umění malé:
Když poesie vrchovatou číši
jsi lidstvu nalil a ve ňader skrýši
zdroj citů tvrdé vykouzlil jsi skále:
Když člověk byl jsi v radosti a žale,
kdo smí ti zazlít, když zasedneš v tíši
a nasloucháš, jak ze sna květy dýši,
i hovoru hvězd na jich pouti stálé;
jak mnich, jenž květy lotosů a fijal
tkal zlatem do missalu inicial,
když myšlenku svou smáčíš v nach a duhu;
jak čínskou vázu purpurem a tuší
a směsí brouků, motýlů a kruhů
když zdobíš ji, a vdechneš přec tam duši?