Ji po orgii hlučné zpitou vínem
v střed Filištinští mezi sebe vzali,
v cymbálů vřesku na pochod se dali,
ji vedli s prsy nahými i klínem
za město, tam kde Simson točil mlýnem,
s ní táhli, zpívali a jen se smáli,
ji do vrat strčili a stranou stáli,
vše zříce, kryti tamarišku stínem.
Tam slepý kolos mlýnskou stoupu šlapal,
zdrán, polonahý nezachvěl se v trudu,
však náhle kolo ustálo v svém ruchu.
Co stalo se? On ducha zrakem chápal,
že zde ta nestoudná, zachvěl se v studu –
Škleb Filištinských však mu nevnik’ k uchu.