Mrak ztrhaný – jen sotva chvílí že měsíc bleskne mlhami. Nuž k práci! – půlnoc rychle pílí. Ó Alarichu, orle bílý,
jenž z rodných krajů v proudu hlučném při trub a bubnů plesu zvučném jsi letěl v dálku před námi! Hle, slza rosí brvu naši,
když věrný tvůj lid tebe snáší pod řeku mezi skalami. Výš pochodně! – a jejich ve svitu to drahé břímě muž podávej muži!
V před bojovníci zbroje ve třpytu, dál kněží sbor; k nim ať se starci druží! Jen blíž, jen rychle blíž! Syn tvého kmene přijde po letech
a z jeho ňader teskný vzletne vzdech: Ó Alarichu, spíš? Hle, luny zář po naší zbroji se láme kalným paprskem.
My vzpomínáme, silou svojí jak vůdcem naším bývals v boji, jak bouří šírým krajem světa tvá jízda hřměla rychloletá,
že nespoutal ji moří lem! Teď klidně spi! – Od svého lidu ten bezpečný hrob v tichém klidu a vřelou slzu díků vem!
Výš pochodně! – Hle, naše postavy jak tajemně se k hrobu tvému kloní, vln z dálky šum jak duchů pozdravy ti v hluchý spánek tklivé dumy zvoní.
To drahé tělo níž! I věrný kůň tvůj, v oku němý žal, svou hlavu sklání, jak by se tě ptal: Ó Alarichu, spíš?
Nuž na koně jej spusťme spolu, přivažme nohy k ostruhám! Nechť hruď se úží v těžkém bolu, jen za balvanem balvan dolů!
Naposled nad ním skloňme štíty, hle, jeho kůň i chochol skrytý juž zvolna mizí v náruč tmám... To jediná jest naše těcha,
že v klidu vrah tvou hrobku nechá i zápas divých živlů sám! Výš pochodně! – Ať zazní kněží zpěv! poslední kámen skloněn k hrobky víku.
Juž řeka spuštěna a proudů řev se mísí v nářek starých bojovníků. Proud stříká k nebi výš! Sem kdysi barbar přijde po čase
a s hrůzou tajnou tebe zeptá se: Ó Alarichu, spíš? Mrak ztrhaný – jen sotva chvílí že měsíc bleskne mlhami,
noc truchlivá se k sklonu chýlí... Ó Alarichu, orle bílý, kol tebe křídlo dějin víří, zvěst slávy tvojí světem šíří!
Ty dřímáš mezi skalami! Ha, bratří, stavte slzy v zraku, hle, bílý orel krouží v mraku! To jeho duch jest nad námi!
Výš pochodně! Nechť padne v trosky svět, a železné ať písmo dějin zbledne! To jistě víme, řadou dlouhých let krov tvého rovu nikdo nevyzvedne!
Pro věčnost je tvá skrýš! Až lidstvo zhasne, mraků, větrů chvat, i příboj vln se bude tebe ptát: Ó Alarichu, spíš?
Cookies on Poetry Cove