Ach, co jsme prožili, když na vše vzpomínáme!
Jak možno to, že všecko jsme to snesli?
Ó, naděj veslo jest, které se lehko láme...
Zlá plavba jest se zlomenými vesly.
Ach, co jsme prožili – a bylo svaté, ryzí
a všední zdá se být v života shonu.
Ach, oheň nadšení, jak brzy hasne, mizí...
a písně jsou jen vzdech puklého zvonu.
Ach, co jsme prožili! – A přec jen sílu novou
čerpáme ze všech muk, jež srdce draly...
Slyš kladiv podzemních třesk – Nová pouta kovou?
Co protrpěli jsme, je v dáli, ach, tak v dáli!