Mlč, nech to být, věř, radost jest,
však vždycky krátká bývá,
to cvrček ukryt v suchou klest
kdes na tvém krbu zpívá.
Ty dlouho si ho nevšimneš,
on zticha dál svou vede,
a svorně s tebou, kam se hneš,
své zpěvné dumy přede.
Když náhle ztichne – jaký div!
Kol samá jinovatka,
jen ocún ještě kývá z niv...
jeť lidská radost vždy krátká!