Byl jednou jeden starý král
a ten měl divný sen:
Kdo první před ním z jitra stál,
ten budiž – popraven.
Král vzbudil se a byl to chrt,
jenž první se tu mih’.
Co dělati? Král dal mu smrt,
pes k němu oči zdvih’.
Král výčitku v nich hroznou čet,
pad otázky naň stín.
Což kdyby choť – tvůj celý svět,
což kdyby to byl syn?
Což kdybys ve zrcadla hloub
sám ty ponořil zrak,
a vlastní obraz vstříc ti stoup,
rci, co bys dělal pak?