Mha padá, žluté listí za ní,
a skalám do vrasčitých skrání
cos lehlo jako jinovatka –
Svět k písni smutná látka.
Zem rozoraná, vlhká, šedá,
sen ztracené své Vesny hledá,
a vichr jen se po ní stáčí
a podobá se k pláči.
Mha padá, žluté listí za ní...
Blah v srdci, kdo si štěstí chrání,
přes žluté listí, svadlé kvítí
mír ve své duši cítí.
Mír, který jako hudba dýchá,
vše leskem, jasem zastře zticha,
pak tato životem pouť krátká
je k písni krásná látka.