Z mlh podzimní den vstává,
les plane v barev moři,
do žluta, do krvava
to na všech stranách hoří.
Tak svěží vše a syté,
hvozd jako chrám se klene,
jen v páře mlhovité
je slunce opozděné.
Ves žár svých bezdných hlubin
v ty mroucí vdechlo listy,
viz šípku temný rubín!
viz vřesu amethysty!
Viz jen ty jemné zlaté
hvězdice na javoru,
ty dříny pruhovaté,
viz v barvách stráň a horu!
Ty celé, pestré kraje
v té skvostné, syté kráse:
to rakev veliká je,
kam léto ukládá se.
Příroda celá snivá
je obraz v zlatém rámu;
do ní se slunce dívá
jak v moře drahokamů.