Ty mohla vrátit bys na starý Eden víru,
z Tvé duše tolik mi vstříc optimismu šlehá,
že nutnost života se stává skoro něha,
co bouří hrozilo, že konejší se v míru.
A při tom silna Jsi! Jak byly ženy zvěstí,
jak dcera Jeftova, jak Ben Akiby vdova,
jak Ruth Jsi oddaná, jak Mirjam Mojžíšova,
jež Boha v pohledu si našla v smrti štěstí.
Tož ve Tvých stopách jít má vítězného cosi
a drtícího též. Tvůj úsměv, ač jest svěží,
na jeho taji vždy Šeolu stíny leží,
že duch, kde jásat chtěl, jen v pokoře vždy prosí.