Když lotra nechytli, jenž odsouzen,
to aspoň přibili na šibenici
ten obraz jeho s drsným šklebem v líci.
In efigie tak byl popraven.
V tom oceanu lidských běd a změn,
kde Furie svou hadí třese kšticí,
kde duši zoufalé a zoufající
jen hrdé odříkání padne v plen,
můj obraz nepoví, co žalných stesků
jsem procítil, co vzdorných, směšných snah,
být lepším těch, již v zmar a smrt mne hnali;
co na mém čele spočinulo blesků,
co vrásek, slzí zrylo každý tah,
než tomu zvyk’ jsem: Věřit, jak jsem malý.