Na koni jede v hrdé, mužné pose,
na hojných kšticích sedí úzká mitra,
vous zkadeřen, tvář vyzáblá a chytrá,
luk s šípem uchystaným spuštěn k noze.
Zda slídí supa let kdes po obloze?
zda laně stopu, jak ji uzřel z jitra?
Co hádankou se plíží v oko z nitra,
neb číhá snad po soka svého voze?
Je král to, satrap neb náčelník tlupy,
kdo uhodne, v boj spěchá neb již zpátky,
jak zachycen byl tady mistra dlátem?
Jen síla mluví, ta, na vrahů trupy
jež klidně stoupá, ve vln povrch hladký
se konejšíc, když lup urvala chvatem.