Vím, nebudeš číst řádky tyto,
zní v netečný dav, prázdný vzduch;
však zdali víme,
čím dětský ret neb lebka holá,
modlitbou jásá, úpí, volá,
co tajně v srdcích dříme,
že jistě uslyší to bůh?
Tak cítím klidně tuto píseň,
nechť pro tebe je ztracena!
ji píšu sobě.
Jak tys mne sílil v trudu, práci!
Nechť moje loď se v bezdno kácí,
již pro mou lásku k tobě
jest lidstva jitrem zlacena.