Léta se juž se zdi v moje
sny a dumy tiše dívá
Kristův kříž.
Zná juž všecky těžké boje,
jež jsem prošel od jakživa,
Kristův kříž.
Někdy ovšem mechanicky
sotva k němu zvednu zrak,
soucitu však jiskru vždycky
v hruď mou nezkojenou vlívá
Kristův kříž.
Býval meditac mých cílem,
kdy v mou duši padal mrak,
nad větším snů mrtvých dílem
s Bohem illusím všem kývá
Kristův kříž.
Praví pouze: „V konec dráhy
žití dotáhni juž vrak,
věř, smrt přijde vždycky záhy,
na hrob vždycky tobě zbývá
Kristův kříž.“