Bez pochybností moci jíti světem,
to byl by triumf vůle vítězící,
nad otevřeným hrobem s bílou kšticí
stát jako druhdy s plavou nad poupětem;
s týmž v duši štěstím, s vášní stejným vzletem
a s nedotknutou od zlých vrásek lící!
Jen, Done Juane, moh’s jásající
tak žitím jít, nezlekán lichým tretem.
A kdo ví ještě ve posledním mžiku,
než do pekel sjel’s v hodovníků křiku,
když komtur na vrata již pěstí třískal,
nechť vytrvalý ve vzdoru i zlobě
tu otázku jsi nepoložil sobě:
Co vlastně s celým rouháním jsem získal?