Pološero – polotóny,
ze dna moře puklé zvony,
tiché hymny, bouřné stony,
propast dumy, bezdno tuch;
jiná řeč těch nemá zvuků
pro zoufalství, ples a muku,
srdce to jen hádá v tluku
platíc štěstí, bolu dluh;
moře přitlumených vzdechů,
bystřina co šepce echu,
co sní rosné perly v mechu,
křídel mšic a třtiny ruch;
v člověku i ve přírodě
obrovský křik po svobodě,
v kterém jásá v plesné shodě
v neznabohu věčný Bůh!