Na obzoru pruh modrý juž se mih’;
les celý v perlách svěží
a potok, po strání jenž běží,
je samý hovor, samý smích.
Slyš, divoké vln zápasy
jak v skalách budí ohlasy,
ba řek’ bys, v nich
Pan velký stojí, baví ho jich váda,
přes ramena i záda
a přes vlasy
on dívá se, jak příval vln mu padá –
a v ruce tleská si.