Duše žití v centru země jesti plamen,
v tulipánu listech vidím kvésti plamen,
nachem liliím on protká bledou tvář,
s luny oranže jak zříš se snésti plamen.
V oku ženy vlhkým svitem plápolá,
na rtu jejím zpívá píseň štěstí plamen.
Uvěznit jej můžeš v hroznů sladkou krev,
pak ti cestu v devátý ráj klestí plamen.
Proto líbej, pij, v tom moudrosť veškerá,
nechť je hříchem, je vždy sladké scestí plamen.
Mrtvý Hafiz za sto roků v ňadrech měl
místo srdce, zdroje sladkých zvěstí, plamen.