Ó písni, jako perla v moři
jež dřímáš lidské ve hrudi,
ty’s balsám ráně, úkoj hoři,
kdo zvuk tvůj u nás probudí,
by šlehnul kovový a jasný,
pln síly, ruchu, povzletu
zas v národ svobodný a šťastný,
jenž spěje k výši rozkvětu?
Ó písni, zakleta jsi jistě,
ať v srdcích mužů, v srdcích žen,
tě chtěl bych v každém hledat místě,
ať hvězdná noc, ať slunný den.
Na všecka ňadra klepat tiše
a ptát se na všech rozcestích,
čím žitný lán a les čím dýše,
zpěv ptačí slouchat a vln smích;
a usnout někde v měkkém mechu
a cítit zpitý sladkým snem,
jak plna jásotu a vzdechů
ty probouzíš se v srdci mém!