Milada tančí. Ze sítí
tak potápka se vyřítí,
tak hvězdy trysknou v nebes luh
a keřem tanec zlatých much.
Ví, kdy má skrčiti se níž,
jak kočička, když chytá myš,
a kdy se vztyčit v nový skok,
kdy uvolnit, kdy zrychlit krok.
Kol vážné stromy hlavy uklánějí
a pampelišky ve trávě se smějí.
Dál tančí šotek maličký,
teď vyhoupne se na špičky,
teď víří jak elf z pohádky,
až zvoní jeho podpatky
ve křiku, smíchu, tlesku ruk
jak ve pavučin přízi Puk,
a perly zoubků cení v smích,
jak větřík by se kvítím zdvih’.
Kol vážné stromy hlavy uklánějí
a pampelišky ve trávě se smějí.
Ó tanec, to je čaroděj!
na jeho kyn vše jeden rej,
i po kameni tančí zdroj,
po suchém listí vrabců roj
a motýl s včelou vesele
se honí kolem jetele,
a zem a v prostor mlhavý
dál hvězdné tančí soustavy!
Kol vážné stromy hlavy uklánějí
a pampelišky ve trávě se smějí.
A věru nemá umdlení
ten let a skok a víření.
tak myšlénky též víří v skráň.
Ó dítě, tančit neustaň,
spěj světem jako květů pýr,
tě nikdy neznav jeho vír,
a v jeho shon tvůj dětský hlas
zní: Stále v kolo, znova zas!
Kol vážné stromy hlavy uklánějí
a pampelišky ve trávě se smějí.