Sám s tebou v tiši lesní a sám na měkkém mechu,
má dcero, s plachou bázní naslouchám tvému dechu.
Spíš, tichou hudbou snivou tvůj spánek splývá čistý
a zlaté svity hrají v tvých vláskách mezi listy.
Jak rdí se líčko tvoje a tvá jak ústa planou!
Věř, jahoda že sotva svlaží stejnou manou
ret unavený vedrem, jak jeden pohled na tě.
Jak s důvěrou a tiše zde v trávě, v slunce zlatě
spíš, duše mojí luzný a sladký, vonný květe!
Jak motýlům a ptákům jen říci: Odlétněte?!
Jak stlumit vlny zdroje a šumění jak sosen?
Jak, dítě, připravit tě tvůj nejkrásnější o sen
a sebe rovněž? Spi jen, ty moje zlatovlásko,
můj úsměve, mé štěstí, mé dítě, moje lásko!