Hleď, Milo, jaro vrátilo se,
zní všady hovor, smích a ples,
své drobné nožky koupá v rose
a ustrojit se chvátá v les.
Jen počkej chvilku, vyjde záhy
a bude samý šperk a květ,
svůj fialkový pohled vlahý
si skryje zlatých do jehněd.
A brzy na tebe též kývne,
v cest stín nahází jas a třpyt,
že kdo tím teplem neoživne,
kus ledu musí v ňadrech mít.
A půjdem v luh i lesů šero,
tam snad je v píseň zachytím,
a ve úsměvu tvojím, dcero,
že zde je, teprv ucítím.