Co v kamnech praská to vesele, za okny mech se leskne, jak v lesní hlubině setmělé ticho je děsivé, teskné!
Co stromek plápolá v světnici, kol něhož děti se sběhly, v sněhu tam veverky, zajíci v brlohy tulí se skřehlí.
Jak dobře tady nám u kamen, vichr v nichž divoce zpívá, stůl plný, se stromku pozlacen pamlsek mnohý co kývá.
Však čtu již, dítě mé, v očích tvých, jak se as zajíčkům děje? Na trávě, na stromech sníh jen a sníh – kdo asi chudinky hřeje?
Jsou sami v té lesní samotě tam? Mají svůj stromeček taky? Věř, dítě, jim dobře tak jako nám, k obrázku upři sem zraky.
Jak půlnoční ve vísce odzvoní, anděl tu s oblohy slétá, perutí svou kam se nakloní, všecko tam voní a zkvétá.
Klín plný darů má, svíčiček, útlou si vyhlídne jedli, navěsí na konce větviček vše, by to zajíci shlédli.
Ne ovšem hračky a panny snad, kuchyňské nádobí k tomu, však dobře ví, co má zajíček rád, veverka proč běží k stromu.
Tam oříšky dá a sem bukvice, šišek sem smrkových střapce, a brzy tu zvířat je směsice, každičké v sněhové čapce.
Tu chroustání je a mlaskání a šukání, skoků a běhu! Na nebi hvězd plá míhání, jiné zas tancují v sněhu,
tak v lese veverky, zajíci veselý večer též mají a jako dětičky v světnici skotačí, tančí a hrají.
A ve vsi v chvíli té půlnoční lidé jsou v kostele právě, písničku zpívají vánoční k Ježíška poctě a slávě.
Tak vidíš na světě celičkém, vše musí být šťastno v té chvíli, kdy Bůh sám v dítěti maličkém k lidem se v soucitu chýlí.
A nikdo nemá trpěti, když vánoční stromek plá v žehu, ni ptáček skřehlý na sněti, ba ni ten zajíček v sněhu!
Cookies on Poetry Cove