„Buď lidem pokoj na zemi
a Bohu v nebesích chvála!“
Svět jásá – ty to nechápeš,
tys ještě tak malá, tak malá!
Ty nechápeš ten shon a chvat,
ten tají cos, ten šuká,
a pak tu radost – tváří v tvář
když ruku tiskne ruka.
Dnes ořech zlatý, s cukrovím
jenž v světla záři kývá,
a úsměv náš ti v jeden sen,
ač vyzlacený, splývá.
A duch můj, svět jejž nezkojil,
u tebe žáčkem je hbitě
a nyní chápe po letech,
jak mohlo svět spasit – dítě!