Pod okny vlaštovek veselý ples.
– Co chtějí, kam spějí, ó táto?
– Zima juž bude, hleď, řídne les,
ty letí na jih, mé zlato!
– A proč tam letí, vždyť mi přec
zůstanem přes zimu tady?
– My vyhřejem si kamna i pec,
nezemřem zimou ni hlady.
– A mají hnízda na jihu teď?
– Ba, že je mají, mé dítě!
U nás jim do nich napadá smeť
a léta babího sítě.
Ale tam slunce svítí jim zas,
a proto letí juž za ním
přes moře, hory v sluneční jas
v ústrety paprskům ranním.
U nás by neměly v zimě co jíst
a skřehly by do rána mrazem,
a spadly brzy jak uvadlý list
s kalnýma očkama na zem.
– A táto, kdo je posýlá v jih,
kdo v cizí vodí je nebe?
– To láska, dítě, vůdcem jest jich,
ta, která dala nám tebe!