Vidělas ptáka na stromě,
jak seděl na kraji hnízda;
v deště a větru pohromě
tak vždycky v suchu si hvízdá!
Jak ty se díváš z okýnka,
déšť hustý s nebe když splývá,
on lupen si zdvihne zlehýnka
a do kraje, v dál se dívá.
A prší-li, řekne mláďatům:
„dnes dost juž s hraním je, děti;“
a já tě, andílku, přitisknu k rtům
a ukážu ti k sněti:
Buď hodná jako ta ptáčata,
dnes hezky zůstanem v suchu,
až slunce zaskví se do zlata
a motýl ve vonném vzduchu;
pak vyjdeme první rychle ven
i ptáky předhoníme!
Teď déšť co bubnuje do oken,
pěkně se v postýlce dříme.