O lásce každý kvítek zpívá.
Jak, bože, o ní nemyslet?
Za ní se v roztoužení dívá
ten poslední, ten první květ.
Jen procitneš a – myslíš na ni.
A to je šeptu po lese:
Co dnes ti touhy, usmívání
a polibků co přinese.
Jak poprv bys ji v žití cítil –
ti láska v srdci vyvádí.
Hned tulíš se k ní, jaks ji chytil;
jest právě to jak ve mládí.
Zas kolem zní ta každá nota.
Ji zpívá vrch i stráň i les.
Vše k lásce zní – a do života
se vrací údol, stráň i les.
Ó, zněte, písně, jako noc,
jak po prvé bych slyšel vás!
Ten sladký zvuk váš jen „láska“ slove.
Ó, viďte, květy sedmikrás!?