Roztrhlo se jaro
s celým košem kvítí.
Na všech stranách kolem,
vrchem, strání, polem,
bože! – jak to svítí!
Písně, touhy, lásky
v pestrých barev směsi;
z všech se láska dívá
a z všech srdce zpívá:
„Panenko má, kde jsi?“
K písni povzdech sladký
se v té touze pojí:
„Kéž bych mohl, dítě,
večer, na úsvitě,
zváti tebe svojí!“
Dí to petrklíček,
to dí sedmikráska;
a ty levandule,
rozkvetlé jen způle,
šepotají „Láska“.
A ta píseň, dítě,
letí celým světem;
všady tikne, zvoní,
takže zdá se o ní
i nejmenším dětem.
V mládí celým světem
jsem tu píseň slyšel.
Ký div, že zas o ní
srdce moje zvoní.
Bože! Máj s ní přišel!