Jedeme, jedem ve mračnu šedém, na hřebci hnědém sedí z nás každá.
Vedle ní sedí Odboj a Vražda; z oka Smrt hledí. Co dál, se neptáme, s listím jen šeptáme a všecko deptáme
v divoký cval, blesk tmou-li prokmitá, našeho kopyta jiskra to vlnitá, jak hřmíme dál. Jedeme, jedem
v měsíci bledém, rubáše předem pro mrtvé muže, pro mrtvé panny,
poupata, růže z Walhaly brány. Kdo že nás zastaví? Kolem kraj mlhavý, západ jen krvavý, tam zuří řež!
Na poli, na stráni, krákají havrani, o štít meč vyzvání... S vichřicí spěš! Jedeme, jedem, vlnami, ledem,
za sebou vedem hladové supy, vlky a kance, na mrtvol kupy
v divoké tance. Otec tvůj? – Zbodni jej! Matka tvá? – V divý rej na chvoště za ní spěj, my přijdem v čas! Bratr tvůj? – Sraz mu leb! Sestra tvá? – Koně tep! Zdvihni leb jako střep,
žízeň svou has! Jedeme, jedem, močaly bředem. Krví jak medem
sládnou nám ústa. Houkáme v dálku, mlha kde hustá, čicháme válku.
Před námi: Strach a chvat! Vedle nás: Děs a chlad! Za námi: Mor a hlad! Divoký let! Mrtvol kde tmí se stoh, zvedáme s krví roh, padl muž, padl hoch, nám patří svět!
Ve mračnu šedém na hřebci hnědém přes močál, podél skal v divý cval jedem...
Cookies on Poetry Cove