Ach, vím, že zmizím, pápěr květu
a vločka sněhová,
čas, velkým tužbám za odvetu,
vše pochová.
Ach, vím, že vše to kol je hříčka
a stálý koloběh,
že každý pouze fantom hýčká
si ve svých snech.
Ty, vlku, spi – ty ztiš se, čubko,
je pohodlná noční tiš,
však odboje ty doutnej, hubko,
v sled všecko vyhodíš!