Bystřiny se valí s hor.
Srdce! necítíš, jak vzdor,
starý vzdor ti v ňadrech pučí,
s bystřicemi v závod hlučí,
propastem nechť do náručí
skácí tě jak meteor?
Nad bystřinou v mraku pták
s písní vzletěl do oblak.
Srdce! nechceš vzhůru za ním,
k oněm sosnám, k oněm stráním,
s jásáním a požehnáním
střásti všechen prach i tlak?
Dolů teď, zas nahoru,
v nekonečném prostoru
mezi ptáky, mezi zdroji,
v stálém znoji, v stálém boji,
váháš, tluk tvůj žasem stojí
dvojích citů ve sporu.
Bystřiny se valí s hor,
v srdci bouří starý vzdor,
s výše zvoní ptáka zpěvy,
v srdci tají, žehnou hněvy.
Než taj žití se ti zjeví,
znikneš jako meteor!