Ovšem snaha
k hvězdám sahá,
ale čin je trpaslík.
Těžká dráha!
sporá vláha,
však i za tu nebi dík!
Chceš-li tvořit,
hleď dřív zbořit,
předsudkem co v duši vře,
z tmy se vznořit,
jen se kořit
vlastním bohům v žití hře.
Sladké tóny
jako zvony
rodné vísky zní ti v sluch,
v skřek a stony,
v divé shony,
v zmatek nadějí a tuch.
Krutá láska,
smavá maska,
plná číš a pohodlí;
struna praská,
ta tam sázka,
pospěš, čas ten neprodlí.
Pevnou rukou
v nesouzvukou
hmotu vpustiž ducha šíp!
Sladkou mukou
křídly tlukou
myšlénka a cit a vtip.
Rozbij kruhy,
krása v tuhý
formy kadlub spjata jest,
v skráni duhy
v světa luhy
zří, pod nohou moře hvězd.
Za ní směle,
ať vzplá v těle,
rozděl dobře světlo, stín;
s trpitele
hložím v čele
laur přec padne tobě v klín.
Nepadne-li,
život celý
byl přec krásný v službě té;
jen kdo smělý
živlům velí,
vyvolá květ z poupěte!