Šel jsem žitem zrajícím,
vzduchem bzučel zlatý brouk,
koukol s mákem plajícím
utrh’ jsem si za klobouk.
Šel jsem polem jetele,
čtverlístek mi v oko pad’ –
Štěstí? – Pro mne? – Nesměle
připjal jsem ho na kabát.
A když šel jsem ořeším,
pěknou hůl jsem uříz’ tam –
Čím kdy srdce potěším,
to ví pán bůh sám!