Noc nemá tolik hvězd
a tolik rosných perel pažit,
co lásky v srdci jest,
víc než ji možno v světě zažít.
Dnes pohostí mne hvozd
a zítra pyšné síně hradu,
můj soupeř dnes je drozd
a zítra v pěvců vstoupám řadu.
Všech devět vzbudí Mus
mé loutny nejjemnější chvění,
můj oř je Pegasus
a jeho křídlo – roztoužení.
Jen láska je můj pán,
co král a papež proti tomu?
Můj zpěv jen láskou tkán
zní jak smích hrdliček v bouř hromů.
Jen číše je můj brat,
ve lásky nezdaru mne těší,
když smutku pavouk řad
svých sítí mi kol skrání věší.
Tu sáhnu v zlato strun
a ve snu vidím svoji paní,
a žezlo, meč a trůn
jsou hračky, když pomýšlím na ni.
Tak život prchá, sen,
a motýl, který letí k stráním,
ten neví, zamyšlen
a pohnut proč se dívám za ním.