Je zastaralá, vím to dnes,
však pláň jí zvučí, hlučí les,
kam pohlédneš, tam zní ti v sluch,
a kdo v ní zní, jest Boží duch.
Ji deptají a na rtu smích
jí kopou hrob ve troudu knih,
však v srdci lidu živa jest
jak větrů van, jak písmo hvězd.
A oněmí-li lidský ret,
ji kámen bude dále pět,
i Vyšehradu šedá leb –
A dál zas bude vnukům chleb.
Neb pokud máme oč se třást
a bojovat, je živa vlast,
a píseň o ní v žule skal
a v polích, hvozdech žije dál!